Krajní nouze

Za stav krajní nouze bývá označována ta skutečnost, kdy je možné chránit určitý zájem, který je chráněný též právním řádem, jen tím, že se obětuje zájem jiný, rovněž právním řádem chráněný. V podstatě jde o kolizi právních norem a jimi stanovených povinností. Přečtěte si znovu znění právní úpravy krajní nouze:
§ 28
Krajní nouze

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

Shrnutí podmínek pro jednání v krajní nouzi:

Někdo (tedy kdokoliv) odvrací nebezpečí.

1. Nebezpečí hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem (osobě i věci).
2. Nebezpečí přímo hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem.
3. Nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak.
4. Způsobený následek je nižší než ten, který hrozil.

Nebezpečím se při tom rozumí ohrožení života, zdraví, majetku apod., avšak nemá charakter útoku trestně odpovědného člověka. Pramenem tohoto nebezpečí mohou být přírodní síly, nebezpečná lidská jednání (např. osoby mladší 15 let, choromyslné apod.), kolize povinností, napadení zvířetem, technické nedostatky. Zpravidla tedy nepůjde o odvracení trestného činu, ale o ochranu života, zdraví a majetku. O jednání v krajní nouzi nepůjde tehdy, kdy se nejednalo o skutečné nebezpečí, toto nebezpečí nehrozilo přímo – bezprostředně, bylo jej možno za daných okolností odvrátit jinak a následek je stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. Takový stav označujeme za překročení podmínek krajní nouze (exces) (Náchodský, 2006).