Právní aspekty sebeobrany

• nutná obrana,
• krajní nouze,
• oprávněné použití zbraně.

V případě, že se výsledná sebeobranná situace stane předmětem trestního řízení, bude oprávněnost jednání obránce posuzována především podle těchto právních norem.

Okolnosti vylučující protiprávnost činu

Princip okolností vylučujících protiprávnost činu spočívá v tom, že osoba, která jedná za těchto podmínek, naplní obvykle formální znaky trestného činu, ale přitom se trestného činu nedopustí. Její jednání není nedovolené, není tedy protiprávní. Svými rysy se podobá trestnému činu, trestným činem však není. Zákon tak umožňuje každému občanovi odvrátit přímo hrozící nebo trvající útok na jeho život, zdraví a majetek nebo život, zdraví a majetek svých spoluobčanů. Pokud při svém jednání dodrží podmínky stanovené zákonem, je mu podle právního řádu zaručena beztrestnost.

Trestní zákoník definuje okolnosti vylučující protiprávnost činu takto:
§ 28
Krajní nouze

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

§ 29
Nutná obrana

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

§ 32
Oprávněné použití zbraně

Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.
České trestní právo pod pojmem okolnosti vylučující protiprávnost činu rozumí určité okolnosti, které způsobují, že čin, který se svými rysy podobá trestnému činu, není škodlivý pro společnost, a není tedy ani trestným činem (absentuje společenská škodlivost jako materiální znak trestného činu). Společenská škodlivost je vyloučena především u činů právním řádem dovolených, neboť trestným činem mohou být pouze činy nedovolené trestním zákonem, protiprávním činem pak jen ty činy, jež jsou v rozporu s právním řádem jako celkem. Okolnosti vylučující protiprávnost činu jsou tedy takové zákonem předpokládané okolnosti, které vylučují společenskou škodlivost (materiální znak trestného činu) v jednání osoby, která jedná na obranu zájmů chráněných společností.
Princip okolností vylučujících protiprávnost činu spočívá v tom, že osoba, která za těchto podmínek jedná, naplní obvykle formální znaky trestného činu, ale o trestný čin nejde, protože její jednání např. v nutné obraně nebo v krajní nouzi není protiprávní – chybí mu společenská škodlivost jako materiální znak trestného činu (Náchodský, 2006).